Dobrý den, vítejte na našich stránkách věnovaných mému včelaření a včelkám
U našeho penzionu je také malá včelařská prodejna, kde nabízíme náš med oceněný po 4 roky Zlatou medailí v soutěži „Český med“ a další včelí produkty a včelí kosmetiku
Něco málo údajů o včeličkách pro ty zvídavé …..
O včelách heslovitě
- Bez včel bychom na zahradě neměli ovoce, zemědělci by neměli dostatečnou úrodu, vyhynuly by spousty vzácných planě rostoucích rostlin, krajina by radikálně změnila svůj ráz.
- Včelstvo se skládá z jedné matky, několika tisíců dělnic a několika desítek trubců.
- Včely chováme v úlech.
- Včelí královna se vyvine z dělničího vajíčka jako každá jiná včela, ale díky výjimečné stravě (mateří kašičce) a díky daleko většímu prostoru buňky, v které se vyvíjí, se u ní vyvinou takové orgány, které jsou potřeba pro její oplození, kladení vajíček a také například tvorbu zvláštního feromonu (mateří látky), který na ostatní včely v úle působí jako blahodárná droga.
- Trubec nemá žihadlo, zato oči má přes celou hlavu.
- Včely mají pět očí (dvě velká složená a tři malá) a šest nohou. Tělíčko se skládá z hlavy, hrudi a zadečku.
- Včely dýchají tzv. vzdušnicemi, které mají v zadečku. Vlastně dýchají zadečkem :-).
- Na třetím páru nohou mají včely dělnice tzv. košíček pro sběr pylu.
- Včely se dorozumívají doteky tykadel, včelím tanečkem, pomocí vůně několika typů feromonů a také zvuky. Například matky při líhnutí „týtají“ a „kvákají“.
- Včely při rojení většinou nejsou útočné a to ani v případě, že jste uprostřed rojení (ale raději to nezkoušejte).
- Při rojení odlétá stará matka z úlu z částí včel – vytváří roj a tak přenechává právě narozené matce své původní obydlí.
- Každá včela má v úle svou úlohu, vykonává po určitou dobu jednu a tutéž činnost. Buď uklízí, nebo krmí, nosí vodu, pyl, med či propolis, brání česno nebo staví plásty z šupinek vosku, který jí vypadávají z tělíčka (respektive z voskotvorných žláz).
- Včely k vidění potřebují přímé sluneční světlo. Za sklem, kde se sluneční paprsky lámou, je včela v podstatě slepá, přesněji řečeno dezorientovaná.
- Včelí královna (matka) se páří jednou za život a to hned s několika trubci. Poté klade 2-3 roky.
- Trubec se páří také jednou za život avšak poté umírá.
- V zimě není v úle žádný trubec. Včely je v srpnu doslova vyženou z baráku.
- V létě žije včela kolem jednoho a půl měsíce. V zimě až kolem šesti měsíců.
- Včely jsou na podzim včelaři krmeny cukerným roztokem, který jim dává větší šanci na přežití celé zimy.
- Včely trpí nemocemi. Některé z nich se nám daří každoročním léčením držet na snesitelné úrovni (varroáza). Některé z nich jsou však natolik závažné, že je potřeba včely i s úly a pomůckami spálit (mor včelího plodu, hniloba včelího plodu). Varoáza je v podstatě ve všech včelstvech celé Evropy. Navíc nás asi čeká nová nákaza a to tzv. úlovým broukem (Aethinatumida) tzv. tumidóza.
Soudobý úl je v podstatě speciálně upravená dřevěná bedna, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika tzv. nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno (oddělíte-li jej od zbytku bedny – a ve skutečnosti tomu u některých typů úlů tak i je), pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“. V určitých ročních obdobích, podle toho jak jsou včelstva silná (a ty jsou silná podle toho, kolik kvete v okolí rostlin), včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V létě pak může být úl tvořen i osmi nástavky a dosahovat výšky třeba 2 metry. V zimním období pak zase bývá zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky. Už to něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období.
Matka je v prvopočátku obyčejné oplozené vajíčko jako jakékoli jiné, z kterého se později líhnou dělnice. Avšak díky stravě, kterou matka od dělnic při svém vývoji dostává a také speciální buňce, ve které vyrůstá, dostanou její pohlavní orgány vše potřebné k tomu, aby se plně dovyvinuly. Tím pádem se stává včelou, která má umožněno pářit se s trubci a klást vajíčka. Té speciální stravě, kterou je včelí matka krmena, se říká „mateří kašička“ a té zvláštní buňce, ve které vyrůstá, zase „matečník“.
Matku od ostatních včel poznáte podle vzhledu. Její hlava a hruď jsou přibližně stejně veliké, zatímco zadeček je o značný kus protáhlý a na svém konci „zašpičatělý“. To je právě proto, že v něm jsou tisíce tzv. semen (samčích a samičích spermií), které v průběhu svého života matka podle svého uvážení spojuje či nespojuje. Oplozené či neoplozené vajíčko matka umísťuje do buněk v plástvích, kde se později dokonalým vývojem „vajíčko – larva – kukla – dospělý jedinec“ vyvine nová včela. Jestliže matka užije pouze svou spermii, vznikne tzv. neoplozené vajíčko, z kterého se později vyvine včelí chlapeček - trubec. Jestliže užije svou spermii oplozenou spermií samčí, vznikne včelí holčička – dělnice a nebo nová matka.
Dělnice je vlastně potencionální matka, které však nebylo dáno vyrůstat v buňce takové velikosti a s takovou stravou, aby se jí dovyvinuly pohlavní orgány a tak má pohlavní orgány zakrnělé.
Posláním dělnic ve včelstvu je krmení a péče o matku, výchova a krmení potomstva, udržování čistoty, přinášení potravy, výroba plástů, v kterých jsou včely vychovávány a do kterých jsou později ukládány zásoby, zajištění hygieny a zdravotní péče…. Každá dělnice si v průběhu života vyzkouší skoro všechna svá poslání. Po vyvinutí v dospělého jedince se stává čističkou (uklízečkou), poté krmičkou, kojičkou, stavařkou, strážkyní a nakonec vylétá z úlu – stává se létavkou. V té době je jí zpravidla přidělena již jen jedna činnost, kterou dělá až do konce svého života. Tou je nošení potravy (pylu a medu), nošení vody, nošení speciálního antibakteriálního tmelu – propolisu atp.
Vývoj dělnice od vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní, poté pracuje přibližně 40 dní v úle. Pak vylétá z úlu a podle toho jaká činnost jí je přidělena se dožívá ještě 7-21 dní. V zimních měsících, kdy včely úly neopouštějí se dělnice dožívají 6-8 měsíců.
Trubec je včelí sameček, který vzniká tzv. partenogeneticky (samobřezostí), což znamená, že k jeho vylíhnutí není potřeba oplození spermií jednoho pohlaví spermiemi pohlaví druhého. Proto neoplozené matky nedokáží klást jiné včelí jedince než trubce. Vyskytuje se sice anomálie, kdy se i z neoplozeného vajíčka může vylíhnout samička, avšak tento stav není doposud řádně prozkoumán a tak vám o něm nemůžeme ani více povědět. Včely i pro vědce jsou v tomto i dalších směrech mnohokrát záhadné.
Trubec je nejširší ze všech včel, dlouhý je pak přibližně stejně jako matka. Na rozdíl od matky a dělnic však nemá tak krásně ladné tvary, jemné křivky. Přechody mezi hrudí a zadečkem jsou ostré, prostě vypadá jako válec.
Posláním trubce je oplozovat matky. Včely jich také využívají k udržování optimální teploty v úle, potřebné pro dobrý vývin potomstva. Vývoj trubce od vajíčka v dospělého jedince trvá 24 dní a maximálně po 14 dnech života je schopen plnit své „rodičovské povinnosti“. Za nimi odlétá na tzv. „trubčí shromaždiště“, kam se dostavují matky a trubci z celého okolí a kde dochází k „včelím zásnubám“. Jsou to zásnuby jistě krásné, avšak na lidské poměry velmi neobvyklé. No vezměte: Včelí matka se spáří na trubčím shromaždišti hned s několika trubci (až s osmi) najednou. Každý sameček–trubec po spáření umírá, matka se vrací zpět do svého úlu a již nikdy trubčí shromaždiště nevyhledává.
Pokud trubci není ani jednou matkou dovoleno spářit se, umírá také. Buď jeho tělo nevydrží nával v něm se tvořícího spermatu a on doslova praskne, nebo umírá jako „bezdomovec“. Včely totiž všechny trubce kolem července a srpna doslova vystrkají z úlu, neboť reprodukční období pro ně skončilo a začne zase až kolem května roku příštího.
Orientace včely je závislá na slunci. Za dlouhá staletí si proto vypracovala i svůj systém, který však bez slunce absolutně selhává. Jde o to, že včela dokáže registrovat úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči. Chce-li tedy letět rovně, letí stále tak, aby na její složené oči dopadající paprsky byly pořád pod stejným úhlem.
Představte si, že včela dokonce dokáže odečítat časový posun. Má tzv. topografickou paměť. Prostě, když jí zavřete v jeden večer do tmavé bedny, dáte jí do sklepa a vypustíte ji třetí den ráno, sebere se, na vstupu svého "mikroprocesoru" (je to totiž pro nás včelaře dokonalý robot) si vloží čas, který strávila v bedně, na výstupu jí vypadne úhel pod jakým mají paprsky na její oko dopadat, vyletí do vzduchu, natočí se tak, aby sluneční paprsky dopadaly na její oči tak, jak dopadat mají a letí až narazí na svůj úl. A to doslova. Pokud totiž uhnete úlem jen o pět centimetrů vpravo, pak včelky budou místo do česna létat mimo právě o oněch pět centimetrů. Roboti naši.
Abyste nemuseli chodit pozorovat tento jev k úlům, stačí když zjistíte, že vám včelka vletěla do bytu. Uvidíte totiž, že létá jaksi zmateně. Můžete se dokonce domnívat, že na vás dělá nálety. Pravda však je, že vaše okenní skleněné tabule lámou paprsky dopadajícího světla a to ne pravidelně, nýbrž do miliónů různých směrů. Nám je to celkem "putna", ale včela v tom má pořádný zmatek. Je zděšená a srdíčko jí určitě bije jako o závod. Je to jako kdyby vám každou milisekundou nějaký hlas napovídal, že máte letět jinudy. Proto, prosíme Vás, pootevřte jí co nejvíce oken tak, aby na ní dopadalo co nejvíce „nepolámaných slunečních paprsků“ (samozřejmě může být klidně i šero, neboť pro včelu je to slunečních paprsků habaděj) a vypusťte ji ven. Odvděčí se vám třeba opylením květu třešně nebo jahody, což je přece dobrůtka.
Opylování aneb snoubení rostlin díky včelám
Včelařské časné léto je obdobím rojení a prvních medobraní. Včely jsou v plné síle a mimo sběru pylu se ze všech sil věnují přinášení nektaru z právě kvetoucích rostlin. Ten květinám slouží v podstatě jako lákadlo pro opylovače všeho druhu, z nichž jsou včely těmi nejpočetnějšími, nejuniversálnějšími, nejpřizpůsobivějšími a tím pádem i nejužitečnějšími. Mezi jejich „kolegy“ a „kolegyně“ patří čmeláci, motýli, různé druhy blanokřídlého hmyzu, ale i kolibříci a další opylovači.
Na tomto místě je možná dobré připomenout, že opylování je ve své podstatě oplozování rostlin, nezbytné pro jejich rozmnožování a tudíž přežití. U hospodářských plodin či u ovocných stromů jsou produkty rozmnožování užitečné pro obživu člověka a zvířat (jako třeba jablka, hrušky, bobule, zrna atd.) a tak je opylování důležité i pro živočichy a člověka zejména. Dobrá produktivita a kvalita plodů je u většiny hmyzosnubných rostlin (rozumějte jimi ty, které se nedokáží opylit třeba větrem) závislá zejména na včelách, protože konstrukce jejich těla je pro vniknutí do květu a jeho opylení jedinečná. Holt takový čmelák se všude nevejde (i když zase jeho sosák je superdlouhý – je to takový náš tlustý hmyzí kolibřík) a nebo je pro květ až příliš těžký.
Také technika včely při opylování je jedinečná. Například jeden druh včely (jde o druh včely samotářské s názvem čalounice mateřídoušková) je jedinečný pro dobré opylení vojtěšky. V Čechách převažující druh včely, apismelliferacarnika (včela medonosná, kraňská), dokáže vojtěšku (což je zemědělská plodina) opylit pouze z 1-2 %. Jde sice o silně nektarodárnou rostlinu, avšak naše kraňky s ní mají veliký problém. Systém blizny a pestíku této rostliny je totiž utvořen do takového „vystřelovacího“ mechanismu, který, jakmile se včela do květu snaží dostat, se uvolní a včela o něj dostane prudkou ránu do podbradku o síle 10 krát větší než je její váha. Čalounice mateřídoušková si však na tento systém vypracovala výbornou techniku, díky kterému se jí daří květ otevřít a vojtěšku opylit.
V období časného léta se včelaři snaží zejména včelám podávat neustále čistou vodu, kterou potřebují jak při zpracovávání pylu a nektaru, tak i k vytváření optimálních klimatických podmínek uvnitř úlu. Dále také musí zabezpečit včelám dostatek prostoru pro jejich rozvoj, což činí zvětšováním úlu přidáváním tzv. nástavků, do kterých včely ukládají medné zásoby (medníky), ale i těch, v kterých se včely líhnou (plodiště). Tyto i další činnosti ve své podstatě, a ve správném načasování, vedou k omezení rojení, tedy dělení včelstev.
Načasování je přitom velice důležité, protože rozvoj včelstva je velice dynamický a v průběhu 14 dní může včelstvo zesílit natolik, že se prostě do úlu již nevejde. Matka pak omezí distribuci mateří látky, vznikne rojová nálada, dělnice připraví zvláštní buňky – matečníky (postýlky pro matky), stávající matka je zaklade a jakmile se první z nich narodí, stará matka s několika desítkami trubců a s několika tisíci včel-dělnic vylétne z úlu a usadí se na nějakém stromě, jak tomu většinou bývá.
Kuriozitami pak bývají roje usazené v komínech nebo na zemi v trávě či dokonce přímo v jiných, prázdných úlech. Pravidlem naopak bývá, že jakoby podle Murphyho zákonů se udělá v časném létě týden ošklivého počasí (kdy včelař nemůže do úlu vstoupit), v kterém dojde k přeplnění úlu a posléze při náznaku hezkého počasí k vyrojení. Nezazlívejte tedy včelařům, když vám na zahradu přiletí roj. Ba naopak je na to upozorněte a umožněte jim ke včelám přístup. Připraveni také buďte na to, že při sběru roje bude včelař nucen odstranit několik větviček s narašenými 3-4 jablky, ale díky včeličkám tam přece zůstanou desítky dalších.
Produkty včel
Med
Medbyl vůbec prvním produktem, který lidé začali využívat. Byl od pradávna obecně velmi ceněnou a uznávanou potravinou a nejen jako koncentrovaná forma cukrů. Písemné zprávy nám zanechali už zmínění staří Egypťané, kteří psali ovyužití medujako slavnostního pokrmu dodávaného do chrámů, používaného při výrobě léků i při balzamování těl. Zaznamenali icenu medu, která se rovnala ceně másla.
Celkově lzemedoznačit za potravinu s výrazným dietetickým účinkem zlepšující fyzickou kondici jedince,bránící vzniku nadměrné únavyběhem nárazových zátěžích. Výrazný pozitivní účinek se projevuje u problémů spojených sezažívacími potížemi. Výborné výsledky byly dosaženy při indikacimedu u zácpyči různých vředových chorobách.
Meddíky svým antibakteriálním účinkům, vysoké viskositě a pufrační aktivitě dokáže velmi úspěšně chránit stěnu žaludku a střev před trávicími šťávami. Dále se potvrdilo, že při různých onemocněních ledvin jemedvynikajícím podpůrným prostředkem, poněvadž neobsahuje téměř bílkoviny, které by ledviny zatěžovaly a přitom má dostatek energie a různé biologicky účinné látky.
Léčivé účinky medu
Nejvíce známé jsou hojivé účinky medu na kůži, a proto je med často součástí kosmetických hydratačních a výživných krémů. Med však má vynikající účinky při aplikaci přímo do rány při různých odřeninách či dokonce popáleninách. Hojení a regenerace je velmi rychlá a tvorba jizev či puchýřů je minimalizovaná. Medaplikovaný přímo na rohovku v zánětu urychlí její uzdravení.
ále je třeba zcela odmítnout i tvrzení, žemedzpůsobuje zubní kaz. Zubní kaz je problémem spíše sladkostí z řepného cukru.Mednaopak obsahuje celou řadu látek, které vzniku zubního kazu brání. Med také na rozdíl od řepného cukru obsahuje navíc dosti Ca a P, jež jsou zapotřebí při metabolismu sacharosy, takže organismus nemusí tyto prvky brát například ze zubní sklovin
Pyl
Doposud je kupodivu málo známé, že květní pyl má obdivuhodné vynikající léčivé vlastnosti, jelikož je bohatý na biologické účinné látky, obsahuje veškeré nezbytné prvky a vitamíny pro lidský i zvířecí organizmus. Tento blahodárný vzácný květní pyl obsahuje též dosud neznámé látky a antibiotických účinkem dotvrzených v laboratořích a klinickými pokusy.Pyl je nositelem plnohodnotných jemných stravitelných bílkovin, která se trávením rozkládají na aminokyseliny a vitamíny, které se již před tisíciletím užívaly s medem nebo s mateří kašičkou jako kosmetický prostředek. Odborníci se shodují v tom, že je včela zdroj mládí a pevného zdraví.
Co včelí pyl s úspěchem léčí?
· Pyl je ideální dietetickou doplňkovou potravou pro diabetiky s všeobecně biostimulačním účinkem (dr. W. Rotz, Švýcarsko).
· Zhoubnou chudokrevnost,
· snižuje vysoký krevní tlak,
· normalizuje činnost trávicí trubice,
· zlepšuje apetit,
· zvyšuje počet červených krvinek,
· zvyšuje psychickou a tělesnou kondici,
· tonizuje aktivitu nervového a hormonálního systému,
· léčí záněty močových cest, tj. předstojné žlázy (tzv. prostaty),
· přispívá k prodloužení života,
· blahodárně účinkuje na slinivku břišní,
· na bolení nohou,
· má mírný projímavý účinek,
· močopudný účinek,
· odstraňuje jedovaté zplodiny z těla,
· posiluje organizmus po operacích a nemocech,
· poruchy zažívacího traktu,
· při akutních a chronických chorobách jater ,
· uklidňuje nervovou soustavu,
· dá klidný spánek,
· léčí plicní a infekční žloutenky,
· léčí horní cesty dýchací,
· uvolňuje hleny,
· kornatění a rozšíření tepen,
· lepší prokrvení orgánů,
· chronické ekzémy
· a vyrážky,
· snižuje obsah cholesterolu v krvi,
· léčí anémii
· onemocnění žlučníku,
· léčí ledvinové kameny,
· při podvýživě,
· rekonvalescenci,
· po vyčerpávajících chorobách,
· křečích bronchů
· a srdečního svalu,
· urychluje léčebné procesy řady různých chorob,
· zmenšuje revmatické bolesti (hlavně nohou),
· má velký význam pro životní procesy v celém těle,
· urychluje zacelení ran a spálenin,
· obsahuje látky proti stárnutí,
· osvěžuje organizmus,
· podněcuje látkovou výměnu,
· má aktivní léčivé a profylaktické účinky,
· úspěšně léčí silikózu plic.
Používání:
Večer před spaním 1 čajovou lžičku při dobré snášenlivosti možno i ráno. Celkem 15 g denně.
Uschování ideální je zalít medem - 1 kg pylu + 1 kg medu. Po 20 dnech pyl při 20-25 st. C se prokvasí a stává se konzervou a jeho hodnota podle dr. Rezka je zachována a doba všech hodnot se prodlouží.
Propolis
Prvním za řady zajímavých léků je včelí tmel, ze kterého se získává nejstarší slovanský lék vůbec - propolis. Včelí tmel je látka, která je včelami vytvářena téměř výlučně vně úlu z pryskyřic a pryskyřicím podobných rostlinných šťáv. Včely jej hromadí na svých končetinách ve formě košíčků a vnáší do úlu. Ze začátku je to lepkavé a mazlavé, po použití tuhne a drží tak, že při seškrabávání se odloupne často i se dřevem. Tento tmel včely používají: 1. – k upevnění rámku, aby se nepohyboval a neohýbal např. ve směru plnění medem, 2. - k ucpání každé škvíry, kterou by mohl do úlu vniknout jiný hmyz požírající med, jako je vosa nebo mravenec a 3. - k zalepování např. myši, kdyby se dostala do úlu. Myš včely zabíjejí žihadly a aby v úlu nezahnívala "mumifikuji' ji tmelem. To přivedlo člověka na myšlenku využití včelího tmele na vlastní zahnívající rány. Účinek byl fantastický, a tak propolis pronikl do nejstarší slovanské medicíny. Dnes se tento název ujal ve všech civilizovaných zemích, kde se s včelím tmelem seznámili díky Polákům.
Propolisová tinktura
Tak jako mateří kašička, včelí med a z něho vyrobené produkty tvoří dnes nepostradatelná léčiva přírodního charakteru, tak i včelí propolis vejde do dějin jako důležité léčivo.
Dokazuje to skutečnost, že se ve světě konají mezinárodní sympozia o tomto včelím produktu.
Lidová léčba používá propolis již dávno. Na veřejnost pronikly o tom jen kusé údaje, protože toto nové léčivo je jako každé jiné v počátcích zahaleno rouchem tajemství. Byly získány neocenitelné zkušenosti o jeho použití ve výživě, kosmetice a hlavně jako léčivo.
Propolis zbavený nečistot, vosku a jiných škodlivých látek slouží v extrahovaném stavu ve formě tinktury jako léčivo při následujících nemocech:
1.Při ženském přechodu se používá po dobu jednoho roku před běžně očekávaným rokem 1x 10 kapek propolisu.
2. Záněty pochvy a děložního čípku: Do převařené vody výplach 5-8x, zpravidla 2x denně po 10 kapek.
3.Při zvýšení krevního tlaku: 1x denně 30 kapek propolisu večer před spaním do vyléčení.
4.Při zánětu mužské předstojné žlázy se používá jako osvědčený lék 3x denně kávová lžička do 1 dcl vody.
5.Při zánětu ledvin používáme s dobrým výsledkem 2x denně 1 kávovou lžičku propolisu do 1 dcl teplé vody. Léčba se co druhý týden přeruší, opakuje se až do vyléčení.
6.Při angíně, hnisavé angíně, bolestech v krku, nachlazení apod. dáme do teplé vody l káv. lžičku propolisové tinktury a často kloktáme.
7.Při léčení žaludečních vředů, dvanácterníku, vypijeme nalačno ráno 1 dcl teplého mléka, do kterého jsme přidali 1 lžičku tinktury.
8. Astma, průdušky
- 2x denně 10-15 kapek na cukr, nejméně 8-10 dnů, avšak jen po dobu teploty, jakmile teplota klesne přestat. Přestávka 14 dnů, pak znovu, avšak léčbu opakovat jen jednou.
9. Zánět žlučníku:
Do bylinného čaje po dobu 21 dnů deset až patnáct kapek 2x denně ráno a večer. Jen v krajním případě léčbu opakovat jedenkrát po 15-ti denní přestávce.
10. Zánět slinivky břišní: Do převařeného mléka ráno a večer 10-15 kapek po dobu 10 dnů, jinak přestávka 14 dnů, možno opakovat jen jednou.
11. Onemocnění - zánět jater: Do bylinného čaje 10-15 kapek 2x denně, možno opakovat jen jednou za 14 dnů.
12. Onemocnění - zánět konečníku: Sedací lázeň 3x denně, účinnější jsou obklady 3x denně do převařené vody 1/8 l nakapat 10 kapek.
13. Chřipkové onemocnění: Zpravidla 2x denně (ráno a večer) 3 hodinu před jídlem, 2 hodiny po jídle 10-15 kapek na cukr. Pozor na opakování. Po dobu léčby nesmí se používat jiné tablety nebo injekce.
14. Zánět močového měchýře a močových cest: Do bylinného čaje 10- 15 kapek maximálně 2x denně ráno a večer jen 8-9 dnů. V krajnim případě opakovat za 14 dnů nanejvýš jednou.
15. Hnisavé záněty všeho druhu: Nakapat na vatu, potřít, počkat až se utvoří film a zabalit, opakovat až 3x denně.
16.Při zubní paradentóze se připravená tinktura nanáší vatovým tampónem na postižené dásně a současné se provádí masáž dásní. Provádí se ráno a večer po čištění zubů.
17. Vypadávání vlasů - záněty vlasových kořínků: Do 100 g březové vody 20 kapek, používat po koupeli, mírně vtírat. Nemýt vlasy častěji než jednou týdně - včetně utírání (max. co 4 dny).
18. Bércové vředy a jiné:
- Na ránu nakapat 2-3 kapky jen na noc po dobu nejdéle 5 dnů, nechat zaschnout, pak zabalit. V krajním případě opakovat jen jednou za 14 dnů.
19.U opilého člověka urychlíme střízlivění, když vypije 1 dcl studené vody, do které jsme přidali 1 káv. lžičku tinktury.
20.Při plísňovém onemocnění mezi prsty na končetinách a jiných místech potřeme tinkturou. Při bolesti zubů dáme na kousek vaty tinkturu a přiložíme na zub.
21.Při bolesti žaludku vypijeme 1 dcl teplé vody, do které jsme přidali 1 káv. lžičku tinktury. Bolest přejde v krátkém intervalu. Tato voda slouží i protiparazitům, kdy se pije 2x denně nalačno.
22.Při starých ranách, proleženinách, se místa potřou řepíkovým odvarem a potom častěji propolisovou tinkturou.
23.Tinktura slouží i proti popáleninám - postižená místa ihned potřeme.
24.Propolisová tinktura zabraňuje růstu benigních nádorů a léčí rakovinové defekty kůže tím, že defekty umyjeme odvarem květů měsíčku zahradního a natíráme tinkturou. Toto provádíme 1x denně před spaním.
25.Při vnitřní rakovině užíváme 1x denně nalačno 1 dcl odvaru měsíčku zahradního, do kterého jsme přidali 1 kávovou lžičku propolisové tinktury
26.Tinkturu můžeme používat všude tam, kde ostatní léčiva rostlinného či syntetického původu nezabírají.
Včelí vosk
Včelí vosk je přírodní produkt vytvářený mladými včelími dělnicemi ve zvláštních žlázách a je tvarovaný jejich kusadly do plástů. Plást jsou čisté buňky vosku, které jsou šestihrany v opačném směru od středu. Vytvořený vosk je bílý, ale rychle tmavne kontaminací pylem a kontaktem se včelami v úlu. Včelí vosk vyjmutý od včel a roztavený je žlutý jako citron.
Včelí vosk má docela vysokou teplotu tavení mezi 62-63 st.C. Je velmi stabilní a podléhá poškození velmi málo rozpouštědel. Slunce vybílí vosk, ale několik jiných materiálů ho ovlivní. Byl vynesen z vraků lodí po desítkách let ve slané vodě v dobrém stavu. Vosk hoří velmi pomalu a má přírodní a voňavé aroma. Tyto dvě kvality jsou důvodem, že svíčky ze včelího vosku jsou opravdu jedinečné a kvalitní.
Získávání vosku
Vosk je produkován včelami a je vedlejší produkt získávání medu. Obecně na každých 100 kg medu může včelař vyprodukovat až 2 kg vosku. Vosk pochází obvykle z víček medových plástů. Včelař odstraňuje tato víčka před odstřeďováním medu. Příležitostně včelaři vytaví staré plásty, které jsou tmavé barvy. Tmavý plást, který je potřeba vytavit se pozná tak, že přes něj není proti slunci vidět obrys ruky.
Mateří kašička
|
ěžko bychom hledali jinou látku, kterou obestírá tolik mýtů a pověr, jako je mateří kašička. Pro svoji obrovskou schopnost vyživovat včelí larvy je často dokonce označována za královský elixír mládí. Přesto byl tento všestranný včelí produkt dříve západní medicínou odmítán a od jeho užívání byli lidé zrazováni. Dnes se mateří kašička používá jak na neduhy těla, tak v kosmetickém průmyslu. Co je mateří kašička, jak vzniká a jak může pomáhat ženám v klimakteriu, se dočtete v následujícím článku. |
Včelí královna žije díky mateří kašičce mnohonásobně déle než dělnice
Mateří kašičku produkují hltanové žlázy mladých včel z řad dělnic. Má bílou hustou konzistenci a její chuť je překvapivě trpká až kořeněná. Koncentrát obsahující bílkoviny a mnoho dalších složek se larvám včel podává první tři dny života. Tyto larvy se pak vyvinou v dělnice, které žijí několik týdnů až měsíců. Oproti tomu larva matky v mateří kašičce přímo plave. Včelí královna je pak celý svůj život krmena touto jedinečnou výživnou látkou a dožívá se až pěti let. Není bez zajímavosti, že matka dokáže denně naklást takové množství vajíček, kolik sama váží.
Mateří kašička zdrojem účinných látek a vitaminů
Chemické analýze mateří kašičky se věnuje celá řada výzkumů zaměřená na pozitivní účinky mateří kašičky na lidské zdraví. Čím více se metody výzkumu zdokonalují, tím přesněji známe složení této včelí potravy. Navíc složení mateří kašičky je poměrně stabilní. Víme, že obsahuje celý komplex vitaminů B, přičemž některé vitaminy této řady jsou ve vysokých koncentracích. Jedná se zřejmě o jediný přírodní zdroj čistého cholinacetátu, tedy neuropřenašeče. Další vitaminy C, A, D a E jsou prokazatelně obsažené v mateří kašičce ve stopovém množství. Dále obsahuje celou řadu aminokyselin, látek potlačujících rozmnožování bakterií a virů, a dokonce zástup minerálních látek jako například draslík, vápník, sodík, zinek a železo. V mateří kašičce je přítomna kyselina nukleová, která podporuje buněčnou regeneraci.
Pozitivní účinky mateří kašičky
Pozitivních účinků mateří kašičky je spousta. Dlouhodobě je známá a používaná jako přirozený zdroj povzbuzujících látek a látek s antibiotickým, antivirovým a antimykotickým účinkem. Dá se říci, že působí celkově regeneračně. Důvodů k podávání mateří kašičky může být celá řada, od kornatění tepen přes astma a nemoci jater až po deprese. Pravidelným podáváním mateří kašičky u mužů je možné dokonce podpořit tvorbu spermií a udržení plodnosti. Důležitý je také její vliv na kvalitu pleti. Protože má značné regenerační a protizánětlivé účinky, může pomoci v léčbě akné nebo různých ekzémů. Velice pozitivní vliv má na obranyschopnost organismu. Napomáhá udržovat správný tlak a hladinu cholesterolu. Podávání mateří kašičky může působit na bolesti hlavy a problémy s nespavostí.
Mateří kašička pomáhá i ženám v období menopauzy
Důležitým, avšak často nepříjemným obdobím v životě každé ženy je klimakterium. Projevy menopauzy pociťují ženy většinou po dobu několika let. „Mírné výkyvy v délce menstruačního cyklu postupně přechází v návaly horka, bušení srdce, nervozitu a úzkosti. Ženy v čase přechodu jsou podrážděné, špatně spí a pociťují občasné závratě. Změny hormonální hladiny s sebou později přinášejí infekce močových cest nebo úniky moči. Proto je vhodné v této době sáhnout po přírodních produktech s mateří kašičkou. Ta má totiž pozitivní vliv na vyrovnávání hladiny ženských hormonů a díky svému složení může pomoci s doprovodnými potížemi v menopauze.
Včelí jed
Z různých poučných knih se můžeme dozvědět, že včelí jed (apitoxin) je sekret jedových žláz včel. Je vylučován tenkou žlázou sacího aparátu včely - dělnice. Tímto jedem paralyzuje v případě potřeby své nepřátele. Apitoxin je nažloutlá hustá tekutina kyselé reakce. Má silný, štiplavý zápach. Je hořká a pálivá. Někteří lidé špatně, nebo dokonce vůbec nesnášejí poštípání včelami a musejí v případě potřeby vyhledat lékařskou pomoc.
Chemické složení není zatím úplně prozkoumáno. Včelí jed obsahuje tuku podobné látky, bílkoviny a mikroelementy. Farmaceutický průmysl z něho připravuje větší počet medicínských přípravků.
o Včelí jed je nebezpečný (toxický) jak pro člověka, tak i pro zvířata a hmyz, protože ve velkých dávkách vyvolává pohybové ochrnutí. Nehledě na to, že jed může způsobit těžké následky, až po smrtelné případy, v nižších dávkách je důležitým léčebným prostředkem pro mnohé choroby, které se těžko léčí jinými léky.
o Včelí jed je vysoce účinným léčivým prostředkem při různých typech revmatismu, při lumboischiatickém syndromu, při vertebrogenním syndromu, při neuralgiích, při zánětu pohrudnice a při některých kožních chorobách.
o Poštípání zdravého dospělého člověka vyvolává nejčastěji jen místní reakci ve formě zčervenání, otoku a pocitu pálení. 200 - 300 štípnutí současně způsobuje těžkou intoxikaci organismu, jejímž charakteristickým příznakem je silné narušení činnosti srdce a cév.
o Nejcitlivější na tento jed jsou děti, starší lidé, ženy a též osoby, které mají sklony k alergickým onemocněním.
Léčení včelím jedem
Využití včelího jedu na léčebné účely v lidovém léčitelství bylo v mnohých zemích založeno na náhodných jednoduchých zkušenostech a pozorováních. Např. bylo dokázáno, že lidé, kteří se věnují včelařství, zřídka onemocněli na DNU nebo revmatismus.
o Léčení včelím jedem se může dělat buď v čistém stavu, nebo v komplexu s jinými léky jen pod dozorem lékaře, který se v tom vyzná. Existuje nemalé množství pozorování, která svědčí o velké efektivnosti léčení jedem. Aplikace včelího jedu se uskutečňuje poštípáním včelami, vnitřní nebo podkožní injekcí apitoxinu, někdy místně - přiložením mastí, které obsahují včelí jed.
o Aplikace jedu se v lidovém léčitelství provádí obvykle přímým vpichováním žihadel do postižených míst ve stoupajících dávkách. Je to bolestivá, nicméně však velice jednoduchá a účinná terapeutická metoda. Často s její pomocí dojde ke zlepšení i u těžkých a zastaralých případů.
o Lékaři aplikují včelí jed obvykle formou podkožních injekcí po 0,1, 0,2, 0,3 ml, což odpovídá 1, 2 nebo 3 štípnutím.
o Včelí jed dává dobré výsledky i při léčení onemocnění periferní nervové soustavy zavedením včelího jedu pomocí elektroforézy, nebo jinak apitoxinové iontoforézy. Tato metoda je ovšem náročnější na technické vybavení.
Tradiční lidová metoda léčení revmatismu
Lidoví léčitelé odnepaměti léčili své pacienty poštípáním včelami. Proto i lékaři oficiální medicíny z mnohých zemí začali uplatňovat tuto metodu léčení při těžkých případech revmatismu. Technika léčeni tímto způsobem je úplně jednoduchá.
o Lékaři obvykle chytí včelu za křídla a přiloží ji na postižené místo. Včela téměř vždy okamžitě píchne.
o Další vpich dělají 24 hodin po prvním, ve vzdálenosti 4 - 8 cm od místa prvního vpichu.
o Na aplikaci včelího jedu se využívají stejná místa na těle jako při zavádění jiných léčivých látek injekcemi: vnější část ramen a beder.
o První den se nemocný podrobuje poštípání jednou včelou, druhý den dvěma včelami, třetí den třemi a tak až do 10 dní, v jejichž průběhu nemocný absolvuje 55 štípnutí. Následuje přestávka 3 - 4 dny a potom každý den po třech štípnutí. V průběhu druhého období léčení (1,5 měsíce) musí nemocný absolvovat až 150 poštípání a celkem za obě období 200 poštípání včelami.
o Potom dají nemocnému 2 týdny oddych, dřív než se podrobí třetí dávce léčení, ukáže-li se, že je nevyhnutná, ale to bývá velmi zřídka.
o Při onemocněních periferní nervové soustavy (neuralgie, zápaly nervů a jiné), revmatismu a revmatoidních artritidách se doporučuje kombinované léčení včelím jedem a mateří kasičkou. Přitom se farmakologický efekt značně zesílí,zvyšují se i obranné síly organismu.